Praktické informace

Tato stránka je věnovaná cestovatelům, kteří se chtějí pohybovat po Jemenu úplně samostatně, tedy bez obligátního najatého auta s řidičem a průvodcem. Ve srovnání s jinými zeměmi je zde individuální cestovaní v plenkách, není úplně nejsnadnější a vyžaduje určité zkušenosti. Níže popsané skutečnosti odrážejí situaci v listopadu/prosinci 2007. Zvláštní kapitolka je věnovaná ostrovu Sokotra, který se od jemenské pevniny docela liší. Následující informace mají doplnit, nikoliv nahradit, tištěného průvodce. Která místa stojí za vidění, posuďte sami podle Fotogalerie.

Lukáš Synek        

Geografické informace - Podnebí - Jak do Jemenu? - Vízum a cestovní povolení - Peníze a ceny - Rozpočet pro batůžkáře - Ubytování - Zásuvky - Jídlo - Doprava - Vstupy - Lidé a zvyky - Jazyk - Komunikace s domovem - Sokotra - Očkování a malárie - Zastupitelské úřady
                                                                                                                                                    hlavní stránka >>

Geografické informace

        (podle www.mzv.cz)

nahoru

Podnebí

V přímořských oblastech panuje horké a vlhké klima, v zimě snesitelné, v létě nesnesitelné. Většina Jemenu se však nachází v nadmořské výšce nad 1000 m (např. hl. město San’a - 2200 m n. m.), což horké klima na 16. rovnoběžce výrazně zmírňuje. V horách jsou velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, zejména v zimě. Dvě hlavní období dešťů připadají na jaro a léto, projevují se občasnými nárazovými lijáky. Větší problém představuje od června do srpna vedro v kombinaci s vysokou vzdušnou vlhkostí (a to i v horách), které velmi znepříjemňuje cestování. V září a říjnu už obvykle neprší, teploty jsou snesitelnější a země ještě zůstává krásně zelená. Od listopadu až do začátku jara se dá celkem pohodlně cestovat i přímořských oblastech, vysoko v horách ale může být opravdu zima. Krajina je v tomto období vyschlá.

Během mé cesty v listopadu bylo v horách (včetně San’a) přes den tak 25°C, takže košili jsem unesl, v noci už to bylo na flísku, kolem 10°C. Ráno se ale vzduch rychle ohřál (slunce svítilo od šesti do půl šesté). Jemenci si však i během dne na plném slunci často stěžovali, jak je chladno. Na pobřeží moře, na Sokotře a v pouštním regionu Hadramaut bylo kolem 30°C přes den a 25°C v noci. Ve vnitrozemí stále jasno, kolem pobřeží odpoledne mráčky.

nahoru

Jak do Jemenu?

Z České republiky pravděpodobně letadlem. V roce 2007 měla nejlevnější letenky společnost Turkish Airlines (www.thy.com): 16 260 Kč včetně poplatků; odlet z Prahy 14:00, přestup v Istanbulu, přílet do San’a 01:35 (celkem 9,5 h). Ceny letenek se ale průběžně zvyšují a letové řády Praha-Istanbul se často mění. Tyto letenky prodávají všechny agentury, ale je docela výhodné je koupit přes CK Geos (www.geosck.cz) - cena je stejná, ale navíc máte možnost osobní konzultace s Pavlem Kumpánem, naším předním znalcem Jemenu. Mohou zařídit i letenku na Sokotru (viz kap. Sokotra).

Do Jemenu je také možné bez problémů přicestovat po silnici z Ománu. Naopak cizinci jedoucí ze Saudské Arábie do Jemenu nebývají přes pozemní hraniční přechody puštěni.

nahoru

Vízum

Jemenské vízum se na pražské ambasádě individuálním cestovatelům už nevydává. Po vstupu do EU ho dostanete přímo na letišti za 30 USD (v nepoškozených bankovkách). Jak nečekat v půl druhé v noci hodinovou frontu? V letadle pečlivě vyplňte imigrační kartu. Z letadla nastupte do letištního autobusu a přejděte k protějším prostředním dveřím. U letištní budovy (nelze použít slovo terminál, jak je malá) rychle vyskočte a v hale utíkejte mírně vlevo k okénku VISA (nějakých 20 m).

Cestovní povolení

Cizinci potřebují pro pohyb mimo hlavní město San’a cestovní povolení, tzv. travel permit (angl.) čili tasrích (arab.). Pro organizované zájezdy ho vyřizuje hostitelská cestovka, individuální cestovatelé musí sami. Jak na to? Pořiďte se kopii pasu a také kopii víza (kopírky mají ve všech fotolabech, např. Fuji vedle Bab al-Yemen), pasové fotografie nejsou potřeba. Pozor, podle informací z ledna 2009 (D. Peterková - viz zde) už se tasríh vystavuje přímo ve starém městě vedle hotelu Arabia Felix, naproti škole Attabary. Úřednící mluví anglicky. Vyplníte formulář a napíšete chronologický seznam míst, která hodláte navštívit (ta se na povolení neobjeví, takže trasu pak můžete měnit - až vás ale teroristi zastřelí, potrvá déle, než vás policie najde :-) ). Tasrích pak dostanete na počkání a zdarma. Nechte si tasríh asi 30x zkopírovat (měsíc cestování), protože kopie budete rozdávat na policejních checkpointech, originál nedávejte z ruky.
Pokud byste přecejen potřebovali dojet na Ministerstvo turistiky, kde se tasríh vydával doposud, zde je popis cesty: Z „Bab al-Yemen“, hlavního stanoviště MHD u jižní brány starého města zvané Bab al-Yemen, jeďte přímým minibusíkem (40 YR) na sever na podobné uzlové stanoviště „Al-Hasaba“(podle čtvrti Al-Hasaba). Tam si buď řekněte taxíkářům o „Uzárat as-siáha“ (Ministerstvo turistiky), nebo se vraťte pěšky na nejbližší velikou světelnou křižovatku směrem k centru (400 m) a zahněte velkou ulicí na západ po mostě přes řečiště (400 m). Za ním stojí proti sobě dvě veliké budovy s vlajkami: vpravo Ministerstvo průmyslu, vlevo Ministerstvo turistiky. Najděte bránu, řekněte vojákům, že jdete na „šurta as-siahía“ (turistická policie), a za hlavní budovou (nevstupujte do ní) najděte nízký domek s příslušným oddělením. Otevřeno je údajně non-stop, ale bude lepší přijít v denních hodinách; klidový režim může být také ve sváteční dny (tj. pátek).

Tasrích platí po celém Jemenu, ovšem s vyjímkou několika problematických oblastí, kam cizinci buď vůbec nesmějí (Sáda na severozápadě země), nebo smějí pouze s cestovkou (Shaharah, Marib a silnice Marib-Shabwa-wádí Hadramawt). V uzavřených oblastech má jemenská vláda bezpečnostní problémy s místními kmeny (tzv. povstalci). V Maribu došlo, zcela nepochopitelně, v červenci 2007 k teroristickému útoku na skupinu turistů. Únosy turistů v severovýchodní části země už jsou pravděpodobně minulostí. Mimochodem unesení si pohostinnost svých únosců (žádajících po vládě vrty studní či zavedení elektřiny) vždycky velmi pochvalovali a nic se jim nestalo, kromě těch posledních, kteří zahynuli při zpackané osvobozovací akci jemenské armády. Aktuálně uzavřené oblasti si před cestou ověřte na www.jemen.cz, na místě potom na Ministerstvu turistiky (nejoficiálnější informace).

nahoru

Peníze a ceny

Národní měnou je jemenský rijál (YR). Směnárníci berou dolary i eura. Kurzy v listopadu 2007: letiště 197 YR/USD, centrum San’a 198 YR/USD, Al-Mukalla 199 YR/USD (tzn. 1 Kč = 10,5 YR); zpět na dolary všude 200 YR/USD. Aktuální kurz si můžete předem ověřit například na http://finance.yahoo.com/currency. S cestovními šeky je problém, mění je údajně Arab Bank (např. ulice Az-Zubairy v San’a). Platební karty berou bankomaty řady bank, vyzkoušená je Saba Islamic Bank - bere i obyčejné Maestro a Visa Electron! Na přímé placení kartou ale obyčejný cestovatel nenarazí (kreditní karty přijímá Yemenia Airways). Jemen patří mezi levnější země (viz Rozpočet), zvlášť jídlo je velmi levné. Batůžkář utratí kolem 600 USD/měsíc.

nahoru

Rozpočet pro batůžkáře

Rozpočet na 1 osobu v Kč
 

letenka Praha-Istanbul-San’a a zpět	16260	Turkish Airlines
letenka Mukalla-Sokotra-San’a	2942	157 USD
vízum	564	30 USD
pojištění	650	25 Kč/den
průvodce	800	Lonely Planet
drogerie a léky	350
cestování (24 dnů)	9024	20 USD/den
celkem	30590

pozn.:
1) Cestoval jsem pouze sólo. Spal v nejlevnějších hotelích. Jedl v jídelnách s prostým lidem, dopřával si čaj, ovocné koktejly a ovoce k svačině. Jezdil jsem sdílenými taxíky (viz Doprava), 3x autobusem, na Sokotře jsem si na 2 dny najal auto s řidičem. Občas internet. Při cestování ve dvojici tímto stylem by se průměr na den snížil asi na 17 USD/den (výhodnější ubytování).
2) Při kurzu dolaru 18,8 Kč/USD (listopad 2007).

nahoru

Ubytování

Ve městech a turisticky významných vesnicích popsaných v průvodcích bývají hotely. Obyčejné levné hotely stojí kolem 2000 YR za pokoj. Jednolůžkové pokoje nejsou moc časté, sólo cestovatel ale dostane na dvoulůžkový nějakou slevu. O cenu zkuste smlouvat, zvlášť když je hotel evidentně prázdný nebo když jich stojí více vedle sebe. Pokud je v místě jen jeden, vyjednávací pozici máte naopak mizernou. Platí se většinou předem, recepční si nechávají pas (kopie tasríchu v případě potřeby postačí). V San’a jsou hotely tak dvakrát dražší, pouze „Old San’a Palace Hotel“ ve starém městě stojí jen 2000 YR/1lůž. (vedle mešity Al-Abhar; v LP je zakreslen úplně špatně). Jeho manažer mluví výborně anglicky, vůbec nejsympatičtější jemenský hoteliér (rodilý Etiopan). Cestovatel narazí v Jemenu na dva druhy hotelů, které se moc neliší cenou, ale svým původem:

1) Jednoduché hotýlky vybudované ve starých tradičních domech - malé čisté pokojíky bez zařízení, matrace na zemi, prostěradlo (obvykle čisté), deka a polštář bez povlečení, věšák, zásuvky; záchod a sprcha (obvykle i s teplou vodou) na chodbě; střecha bývá volně přístupná k posezení nebo k parádnímu „pofocení“. Tyhle hotely se nacházejí v historickém centru San’a a v navštěvovaných vesnicích. Vesnické nabízejí i bohaté snídaně a večeře, o cenu jídla smlouvejte - nejprve na recepci, pak s kuchařem osobně (500 YR za večeři dobrá cena).

2) Městské hotely v nových budovách - špinavější než předchozí, postele, povlečení (obvykle použité, nutné reklamovat), TV, zásuvky, případně klimatizace; příslušenství na chodbě nebo uvnitř. Pozor na pokoje s okny do ulice, doprava je příšerně hlučná, bez špuntů do uší se pak spát nedá.

Pro jednotlivé cestovatele nebo páry by neměl být problém sehnat ubytování pod střechou ani v horách (pohoří Haraz a Bura), protože jsou dost hustě osídlené. Ve vesnici se kolem vás obvykle seběhne chumel lidí a někdo z nich určitě za menší peníz sežene pokoj. Větší skupinky by mohly mít problém, zvlášť v oblíbeném pohoří Haraz. Osobně jsem se úplně obešel bez stanu. Venku spát lze, ale když se dokonale neskryjete (což je v Jemenu i horách obtížné), bude tam non-stop chumel dětí. Doporučuju vzít spacák, protože komfortně nahradí chybějící nebo špinavé povlečení, v zimě lépe zahřeje a je pojistkou proti nesehnání noclehu někde v terénu.

Na rozdíl od hor severního Jemenu, ve wádí Hadramaut se s ubytování u lidí počítat nedá. Ve městech Sejún, Al-Qatn, Tarim a Šibam jsou samozřejmě hotely (doporučuju „Palace Sayun Hotel“ hned vedle Velké mešity a paláce v Sejúnu, 1500 YR/2lůž.). Hotely jsou také určitě ve vesnicích Chejla (60 USD!), Síf (3000 YR) a Al-Chorejba (dokonce dva: 1500 YR, 3000 YR).

nahoru

Zásuvky

Moderní digitální cestovatel se neobejde bez elektrické energie. Zásuvky jsou buď placaté se dvěma dírami (kompatibilní s našimi plochými zástrčkami), nebo anglické. Do těch zapojíte naše zástrčky také, ale napřed musíte zatlačit něčím (špejle, stylus, klíč) do horní hranaté díry, čímž se odklopí blokování spodních dvou děr s proudem. Na každém bazaru se dají každopádně koupit redukce a rozdvojky. V hotelových pokojích většinou stejně bývají.

nahoru

Jídlo a voda

Jemen rozhodně není žádnou kulinářskou destinací, výběr jídel i chutí je velmi omezený. Ve městech bývá mnoho jednoduchých jídelen. Evropská unie by je sice pozavírala do jedné, ale sám jsem z nich neměl nejmenší zdravotní potíže (myslím sračku). Restaurace se od nich liší pouze lepšími stoly, vyšší cenou, méně chutným jídlem a menším počtem zákazníků. Osobně nemám rád, když tam sedím sám a desetičlenný personál mě sleduje, protože nemá do čeho píchnout. Nejlépe vaří tam, kde je nejvíc hostů a čilý ruch. Dobrá záruka chuti i hygieny.

Je slušné dodržovat místní pravidla stolování. Nejezte levou rukou (ani leváci jako já), ta se používá na záchodě. Jemenci s ní maximálně přidržují chleba, když si trhají. Pokud hodujete ve více lidech servíruje se doprostřed na jednu mísu. Umyjte si před jídlem ruce, aby si toho mohli všimnout spolustolovníci (i v té nejobyčejnější jídelně je proto umyvadlo). Pak berte jídlo jen ze své strany misky. Všechno se jí rukama, cizinec občas dostane lžíci na rýži. Kašovitá jídla se nabírají kousky chleba - nic těžkého, otázka cviku.

K snídani se dá jít do pouliční čajovny na čaj (10-20 YR), kafe nebo ovocný koktejl (50 YR) s buchtičkami nebo sušenkami. Dělají se i smažená vajíčka s rajčaty a chlebem. Jemenci ale běžně snídají stejná jídla, jaká pak obědvají. K obědu a večeři se dělá ful (výborná pálivá fazolová kaše; 150 YR), kuře (grilované nebo dušené; 200 YR), pečená ryba (menší kolem 300 YR), osmažené brambory s omáčkou (200 YR), smažená vajíčka (150 YR), šwarma (jako kebab či gyros), zeleninový salátek - toť zhruba vše. Jako příloha se podávají čerstvě upečené chlebové placky (chobz; 50 YR) nebo šafránová rýže (ruz; 100 YR).

V přímořských oblastech nesmíte vynechat rybí trh. Kupte si nějakou pěknou rybu, krevety (1000 YR/kg) nebo žraločka (300 YR/ks) a skočte s tím do jakékoliv jídelny (obvykle bývá součástí tržiště), kde vám váš „úlovek“ vynikajícím způsobem připraví (200 YR). Stůl prostřou mikrotenem, přinesou rajčatovou omáčku, ještě horkou placku chleba a na ni naservírují hotovou rybu. Výtečnější ryby jsem zatím ještě nejedl. A co teprve žralok kladivoun!

Pouliční občerstvení představuje šwarma, vařená nebo pražená kukuřice, vařené brambory s různým posypáním. Nejlepší svačinou je ale ovoce, prodávají se hlavně jemenské banány, pomeranče, mandarinky, papája, datle, jablka, melouny a občas ještě nějaké exotičtější plody. Jako pochutiny nabízí množství oříšků, výborné cukrovinky připomínající chalvu, pro děti cukrová třtina.

Malé obchůdky vedou jen omezený sortiment zboží, z nějž se využijí: fazole v konzervě (90 YR), rybičky v konzervě (150 YR), sušenky (150 YR), voda (40 YR), limonády (30-60 YR), pivo nealko (150 YR). Pokud byste si snad vezli do hor vařič (benzínový; plynové bombičky v Jemenu zaručeně nemají), dají se pochopitelně koupit těstoviny, luštěniny, rýže. Supermarkety jsem viděl jen dva: 1) v San’a na ulici Az-Zubairy kousek od pobočky Yemenia Airways směrem do centra; 2) v Ibbu poblíž hotelu Hadramaut.

Všude, i v těch nejodlehlejších horských vesnicích, je k dostání balená voda (0,75 l) a limonády, ve městech dobře chlazené. Pokud vyvstane nutnost nabrat vodu v horách z potoka nebo pramene, doporučoval bych dezinfikovat (v Jemenu). Naprosto vynikající a osvěžující jsou ovocné koktejly s mlékem (halíb) nebo bez. Takový vychlazený mangový koktejl s mlékem a sirupem konkuruje orgasmu. Naopak zkuste někdy pro zajímavost ten zázvorový (členité hnědé hlízy).

nahoru

Doprava

Veřejná doprava v Jemenu nezasahuje výrazně do rozpočtu, protože litr benzínu stojí 60 YR (6 Kč). Hlavním způsobem městské dopravy jsou malé minibusy, které zastavují kdykoliv a kdekoliv na přání pasažérů. Pro nastoupení stačí mávnout nebo jen upřít oči na řidiče, pro vystupování se bouchá do střechy nebo se něco vykřikne. Platí se ke konci jízdy nebo po vystoupení (15-20 YR). Svezení taxíkem vyjde stává kolem 200 YR (20 Kč), v San’a samozřejmě víc. Pro použití takové MHD si musíme umět říct arabsky nějaký důležitý orientační bod (např. li markazi - do centra, al-madíne al-kadými - staré město, li mafraq - na křižovatku, li matár - na letiště, li mejdán Tahrir - na náměstí Tahrir, šara Hadda - ulice Hadda). Pozor muž si nesmí nikdy sednout vedle cizí ženy a naopak (viz kap. Lidé a zvyky). Doprava ve velkých městech je hustá a divoká, tak pozor na přecházení, auto má absolutní přednost. Pokud jedou motorky, přecházení raději odložte. Městská doprava je také příšerně hlučná, ve slabých chvilkách nervy drásající.

Meziměstská doprava funguje prostřednictvím sdílených taxíků (tzv. bižo). Na okrajích měst bývají známá stanoviště, na které se lze doptat (Fén fí bižo/farza li Aden? - Kde jsou taxíky/stanoviště do Adenu?). Pro každý směr bývá jiné. Platí se předem výběrčímu - nikdy se mě nesnažili natáhnout. Odjíždí se, jakmile se auto naplní. Obvykle se jezdí Toyotou Cressida nebo nějakým kombi Peugeotem - takové omlácené pekáče. Co to znamená „auto naplní“? Připravte se na nepohodlí: vpředu sedí 1 řidič plus 2 pasažéři, za nimi 3-4 další a na zadní sedačce 3 = celkem 10 lidí (občas se někdo kousek popoveze i v kufru). Takto se jede i několik hodin, protože vzdálenosti v Jemenu nejsou malé. Např. Ibb - Aden 3h, 1000 YR; Al- Mukalla - Sayun 4,5 h, 1500 YR; San’a - Manakha 2 h, 500 YR; Al-Hodeyda - San’a 3,5 h, 1000 YR. Naštěstí silnice mezi městy jsou perfektní. Řidiči jezdí, co to dá. Stopování v našem smyslu nefunguje, protože každý, kdo má auto, v podstatě funguje jako taxík, tudíž se za každé svezení platí. Tady se stává, že cizincovi nasazují přehnané ceny. Tvrdě smlouvejte na cenu odpovídající dané vzdálenosti sdíleným taxíkem. Do horských vesnic se z měst dostanete obvykle po obědě, kdy se nějaké auto/auta vrací z nákupů nahoru (z hor tedy jezdí do měst ráno).

Mezi největšími městy lze cestovat i velkými moderními autobusy s klimatizací. Autobusovým společnostem (největší je Yemitco) se říká „ar-ruejšan“. (Ne každá pouliční kancelář s autobusem na štítu je autobusová společnost, většinou jsou to agentury zajišťující pouť do Mekky.) Autobusy jsou o něco dražší a pomalejší než taxíky, ale zato pohodlnější a nemáte takový strach o život (zvlášť v horských serpentinách). Jezdí jimi lépe situovaní Jemenci. Např. San’a - Ibb 4 h, 1000 YR (100 Kč); Aden - Mukalla 8 h, 2000 YR; Al-Hodeyda - San’a 5 h, 1200 YR.

Na všech výpadovkách ze San’a a dalších větších měst jsou policejní/vojenské checkpointy. Vojáci vždy letmo prohlédnou auto. Pokud tam sedí cizinec, čeká zavolají velitele. Předem si připravte kopii tasríchu, ať nezdržujete ostatní cestující. Slušně velitele pozdravte a dejte mu tasrích. Až se na něco zeptá, odpovězte „Džumuríje Ček“, nebo raději rovnou „Čekoslávia“ (tomu rozumí každý). Pokud bude mít další otázku, řekněte, odkud kam jedete. Zapíšou si jméno řidiče a značku auta a můžete pokračovat. Až na jednoho dva pitomce, byli vždycky na checkpointu evidentně potěšeni, že vidí cizince z Československa.

Velmi užitečné mohou být vnitrostátní lety Yemenia Airways, které nejsou nijak zvlášť drahé a mohou ušetřit spoustu času. Letové řády najdete zde: www.jemen.cz/sluzby/letenky_jemen.php. Jednosměrné letenky stojí zhruba 1500 Kč. Bohužel se nedají koupit přes mezinárodní rezervační systémy. Můžete zkusit štěstí na volné místo přímo v Jemenu, v centru San’a jsou tři pobočky Yemenie (zná je každý řidič). Předem si můžete letenky zajistit prostřednictvím české CK Geos (www.geosck.cz) specializující se na Jemen, nebo korespondenčně přes jemenskou cestovku Al Hudhud (www.ye.cz).

Dobrá rada na konec: jako jinde v Asii se při přesunech obrňte trpělivostí a nedělejte si příliš pevné časové plány! Jemenská doprava funguje, ale jinak než u nás.

nahoru

Vstupy

Vstupy na památky a do muzeí stojí 500 YR (50 Kč). ISIC karta je v Jemenu věc neznámá a nepoužitelná. Pokud váháte a pokladní je tam sám, tak někdy nabídne nižší cenu bez vstupenky.

nahoru

Lidé a zvyky

Jemenci jsou hrdý arabský národ, který lze jen těžko spoutat nějakými pravidly. K cizincům se staví v zásadě velmi přívětivě, vynikají zvědavostí na každého exota, který sem náhodou zavítá. Během měsíčního cestování jsem potkal pouze tři batůžkáře a několik malých skupinek (D, NL, F, PL, RUS) v najatých džípech. V turisticky významných místech už domorodce naše přítomnost nepřekvapí, ale každý si na cizince rád houkne „Hallo, where are you from?“ Čím odlehlejší místo, tím větší zájem. To se pak seběhnou skoro všichni chlapi, děti se protlačí dopředu, pokřikují, mávají. Ženy vše nepozorovaně sledují schované za okny. Smiřte se s tím, že kromě hotelového pokoje budete stále sledováni, zvlášť když se například zastavíte namazat se krémem, sníst svačinu, stopujete na kraji vesnice apod. Mladí, staří vytvoří chumel a se zájmem vás zblízka pozorují.

Jemenci se vyznačují velkou pohostinností. Zažil jsem pár pozvání na nocleh, na jídlo, na čaj. Někdy není pozvání ani zjevné, přitom za vás chlapi v tichosti zaplatí. Naopak sami si můžete získat jejich náklonnost pozváním (na limču, na čaj, na oběd), jemenské ceny opravdu ani skromného batůžkáře nezruinují. Pozor, v centru San’a se na mě první den přilepil výborně anglicky mluvící Selim, který si mě získal koupením pepsi a pomocí s hledáním hotelu Old San’a Palace. Velký oběd a taxi na kátový trh už ale nechal zaplatit mě, na trhu chtěl totiž ode mě zaplatit pytlík nejlepšího kátu (prý 5000 YR!): „Would you like to invite me for some qat?“ (angličtina pochopitelně takto neomalenou otázku nezná). Když jsem odmítl, sám si nic nekoupil. Za tři týdny mě odchytl znova (už si mě nepamatoval), takže asi takhle parazituje na všech individuálních cestovatelích.

Jemenci se extrémně rádi fotí. (Když vzpomenu na Bolívii - nebe a dudy.) Bohužel dost strojeně pózují - na portréty to nevadí, ale zachytit nějakou akci, např. řemeslníka při jeho práci, je obtížnější. Dospělí, mládež a děti se někdy i sami nabízejí, naopak staříků byste se měli určitě napřed zeptat (některým focení vadí). Fotit ženy přímo je nevhodné, protože by mohlo vyvolat ostrou reakci mužů - zkuste teleobjektivem z nenápadného stanoviště. Děti většinou spolupracují, těší se až se uvidí na displeji (i když u filmové zrcadlovky...), ale někteří výrostci strkají ruce před objektiv a celkem zlomyslně se snaží škodit. Odrostlejší holčičky si nezapomenou před focením zakrýt obličej až po oči, jak se sluší.

Když píšu Jemenci, myslím chlapi a děti, protože o ženách nemůžu referovat. V Jemenu existuje mužský a ženský svět. Vzájemně se prolínají jen v rodinách a částečně ve školách (zvlášť pak na univerzitách). Pro muže (včetně cizinců) je standardně nepřípustné nějak blíže kontaktovat cizí ženu, pokud ta sama nemá nějakou veřejnou roli (letuška, prodavačka, žebračka). Stejně tak ženy mohou oslovit pouze prodavače, řidiče apod., jinak by byly považovány za lehké. Ovšem ženy-cizinky v jemenské společnosti vystupují skoro jako „poloviční chlapi”, mohou s chlapi bavit nebo si přisednout v MHD (viz kap. Doprava). Jako v jiných muslimských zemích při cestování s partnerem mají absolutně bezpečnou pozici, dvě ženy také. Při pečlivém dodržování společenských pravidel se do Jemenu může klidně pustit i sólo cestovatelka (viz Thorn Tree na webu Lonely Planet; jednu Francouzku jsem dokonce potkal).

Chlapi v hornaté části země (přibližně bývalý Severní Jemen) chodí v dlouhé bílé róbě (thóp), saku a pantoflích, opásáni zdobeným pásem se zavěšeným rituálním nožem (džambíja) a mobilem, dva symboly mužnosti. Na hlavě nebo kolem krku nechybí arabský šátek - jeho vzor a způsob uvázání určuje kmenovou příslušnost (kmen a jeho vůdce, šejk, má i v současnosti daleko větší váhu než stát a zákon). Šátek ale slouží i proti větru, na utírání pusy, jako helma. Podél pobřeží (přibližně bývalý Jižní Jemen) chodí v sukni, tričku a bez džambíje nebo se oblékají úplně evropsky. Každý Jemenec v uniformě vypadá díky kníru jako Sadám Husajn. Nebuďte překvapení, že se chlapi spolu běžně vodí za ruce - představuje to zde projev pouhého přátelství. Mohou tak vést i manželku nebo příbuznou. Naprostá většina žen se kompletně zahaluje, koukají jen tmavé namalované oči. Ženy některých horských kmenů, minoritních náboženských vyznání (např. ismajlité) nebo afrického původu si obličej nezahalují a jejich vzájemné kontakty s muži jsou mnohem otevřenější. Takové jsem zkoušel požádat o snímek, ale vždy marně. Ženy-cizinky se nemusí oblékat jako místní (na rozdíl např. od Íránu). Krátká sukně, šortky nebo tílko by byly pochopitelně nemravné, ale kalhoty, dlouhá sukně, tričko s krátkým jsou OK. Lehkou košilí s dlouhým rukávem a módním šátkem nebo šálem na hlavě si však velmi šplhnete.

Jemenci jsou hodně uřvaný národ. Jejich hýkání po pár dnech začne lézt na nervy. Hulákají na sebe jak protržení, místo aby udělali pár kroků nebo stáhli okénko - v jiných zemí jsem tohle fakt nepozoroval. Naopak prodavači, kteří jinde lákají silným hlasem zákazníky jak o život (např. Turci), obvykle mlčí jako ryby. Problém je, že hýkají i na vás: „Wohéééj! hóóóó!“ Pokud uslyšíte „saddik!“ (kámo!), je to vždy na vás, na cizince. Nezbývá než se to naučit ignorovat, protože při vší úctě k nim, v 99% nic konstruktivního nechtějí. Chtějí si jen prostě za svého stanoviště pohodlně prohlížet váš obličej. Neodbytní jsou v tomto ohledu vesničtí puberťáci. Když jim nedopřejete pozornost, zasviští i nějaký ten kámen. Nezbývá než vzdát se odpočinku, místa na focení a zmizet.

Nikde jinde na světě jsem neviděl tak bezostyšné děti jako v Jemenu. Děti jsou zde chápané jako boží požehnání a rodiny jich mívají průměrně sedm, proto je výchova zřejmě dost mírná. Děti na cizince pokřikují, dělají chumel, dorážejí, snaží se něco vymámit. Snad nejotravnější byly ve vesnicích kolem At-Tawilla a v Hababě, kde se mi odvážily i šlohnout pár drobností z batohu. Nejlepší naopak byly ve wádí Dowan a v pohoří Haraz. Když přede mnou jednou děti utekly, byl jsem z toho značně vyvedený z míry. Ve škole se povinně učí anglicky, ale domluvit se s nimi nedá (až na vyjímky). Učitelé mají mizerné platy a tomu bohužel odpovídá i kvalita výuky. Na závěr Top 5 dětských pokřiků: 1. kelém - tužka; 2. súra - foto; 3. saddik! - kámo!; 4. bakšiš - bakšiš; 5. bonbon - bonbón. Znalci tvrdí: nic dětem nedávejte. Pokud chcete pomoct, dejte balík tužek nebo finanční příspěvek učiteli ve škole (Fén fí madrasa? - Kde je škola?).

Hlavní náboženství Jemenu představuje islám, od nějž se ostatně odvíjí řada pravidel a zvyku popsaných výše. Svátečním dnem je pátek (džuma). Proto víkend zde připadá na čtvrtek a pátek (sobota a neděle jsou normální pracovní dny). Chudí lidé ale musí pracovat pořád. Ve čtvrtek odpoledne proto čekejte klidový režim. V pátek vše směřuje k hlavním poledním modlitbám, většina obchodů je zavřených. Zkuste být v pátek kolem poledne u nějaké větší mešity, uvidíte svátečně oblečené chlapy a pokud se všichni nevejdou dovnitř, pak i jejich hromadné modlení na ulici. Jinověrci bohužel v Jemenu do mešit nesmějí. Pětkrát denně svolávají muezzini k modlitbám. Protože první je kolem 4:30 ráno, doporučuju nejezdit do Jemenu bez špuntů do uší. Volání muezzinů je sice velmi exotické, ale ty reproduktory mají opravdu silné zesilovače.

Prokletím Jemenu je lehká droga zvaná kát. Listy tohoto keře obsahují látky stimulující tělo, uklidňující nervový systém a vyvolávající řadu nepěkných efektů. S blížícím se polednem Jemenci nervózně shánějí pytlík co nejlepšího kátu (běžná kvalita 200-800 YR). Odpoledne se rozvalí ve svých krámcích nebo domech a ve společnosti kamarádů otrhávají lístky a labužnicky je žvýkají jako kozy. Navečer už jsou dost vláční, s jednou tváří vyboulenou nahromaděným kátem. Žvýká asi 95% chlapů a 50% žen. Celý jemenský život se tak každé odpoledne utlumuje, i když třeba doprava funguje (řidiči žvýkají za jízdy). Za kát vydávají lidé značnou část svých i tak nízkých příjmů, což na jemenskou ekonomiku působí jako mor, stagnuje. Kát vytlačil tradiční kávu jak v pěstování, tak v konzumaci. Také jsem to zkusil a pak jsem v celou noc nemohl pořádně usnout.

Ve městech kontinuálně zametají odpadky čety černochů. Na vesnicích se však kupí na určitých stranách domů nebo přímo v úzkých uličkách. Dnešní odpadky holt nezetlí. Člověk tak často prochází jednou velkou skládkou barevného plastového bordelu. Navečer nebo ráno se někdy něco spálí. Bohužel tenhle způsob (ne)nakládání s odpadem starým kamenným vesničkám dost ubírá na kráse.

nahoru

Jazyk

V Jemenu se mluví arabsky. Údajně je to nejbližší dialekt ke spisovné arabštině, proto jezdí cizinci studovat arabštinu často právě do Jemenu. Cizím jazykem mluví v Jemenu málokdo, proto je třeba naučit se základní fráze arabsky. Docela dobrá je česko-arabská konverzace do kapsy „Arabština - praktický jazykový průvodce“ (vydal RO-TO-M, 2004). Vůči chybám výslovnosti jsou Jemenci tolerantní a vaši snahu velmi ocení. Dodržujte ale „anglickou“ výslovnost mezinárodního přepisu arabštiny (zejména „w“ jako v well, „th“ jako v thing), plus „kh“ jako české „ch“ a „dh“ jako v angl. there.

Ve velkých městech vždy narazíte na někoho anglicky mluvícího - obvykle to jsou např. studentíci s brýlemi, čistě oblečení chlapi s aktovkou nebo evropsky oblečení pánové s notebookem, průvodci turistů, recepční v hotelech (zvlášť v těch z Lonely Planet). Pomoc takových lidí je v Jemenu často neocenitelná. Občas vás pozvou na čaj, na oběd nebo i domů.

Neužitečnější slovíčka a fráze:

salam alejkum - mír s vámi (pozdrav), odpověď: wa-alejkum salám
ma saláma - nashledanou
ajwa - ano
lá - ne
mínfadlak - prosím
šukran - děkuji
tamám - OK
 
Bi kám - Za kolik? (Kolik to stojí?)
wáhid - 1, itnén - 2, thaláta - 3, arbáa - 4, chamsa - 5, sitta - 6, sabáa - 7, tamánja - 8, tisáa - 9, áašara - 10, aišrín - 20, chamsín - 50, míja - 100, mitén - 200, thaláta míja - 300, chamsa míja - 500, alf - 1000
 
háda - tohle
háda gháli - tohle je drahé
fí - je, mám
má fí - není, nemám
wáhid šaj - jeden čaj
majja - voda
Ma atkalam arabi. - Nemluvím arabsky.
Titkalam inglizi? - Mluvíte anglicky?
 
Fí funduq/otél? - Je (tu) hotel?
Fí bas li Ibb? - Je (odtud) autobus do Ibbu?
Fén fí farza? - Kde je zastávka/terminál?
Ajji sáa? - V kolik hodin?
sáa chamsa - v pět hodin (sáa = hodina)
Fén fí sajjára/bižo li Jibla? - Kde je (najdu) auto/sdílené taxi do Džibly?
Kám kilometa li Mukalla? - Kolik kilometrů je to do Mukally?
mafraq - křižovatka
taríq - silnice, cesta

nahoru

Komunikace s domovem

Internet je rozšířený a oblíbený ve všech větších městech, v podobě internetových kaváren nebo kuřáren. Obvykle čím dále od San’a, tím pomalejší spojení. S posíláním nějakých snímků z foťáku domů raději vůbec nepočítejte. Skype se objevuje velmi vyjímečně. Platí se 1-2 YR/min (tj. 6-12 Kč/h).

Existují dvě mobilní sítě. Signál je všude tam, kde jsou lidé, v pouštních oblastech a v horách jen v okolí měst. Veřejné telefonní služby se nabízejí ve městech skoro na každém rohu, do Evropy stojí kolem 20 Kč/min.

Pohledy stojí kolem 50 YR (k dostání na turistických místech), známky do světa 100 YR (k dostání na poštách).

nahoru

Sokotra

Ostrov Sokotra ležící asi 550 km jižně od pobřeží Arabského poloostrova v Indickém oceánu patří Jemenské republice. Určitě představuje jedno z nejkrásnějších míst Jemenu. Evoluce se zde díky ostrovnímu efektu ubírala jiným směrem než na pevnině, takže vegetace připomíná výlet do minulosti. Podnebí je tropické, vlhké, teploty kolem 30°C. Mezi květnem a zářím řádí monzuny, může dojít ke zrušení letu. Většinu dne stejně fičí silný vítr, tudíž pro cestování je monzunové období nevhodné. V listopadu bylo na severní polovině ostrova oblačno až zataženo (mraky se zarážely o pohoří v centru ostrova), na jižní polovině stále jasno.

K cestě na ostrov není potřeba tasrích, jen pas a letenka. Yemenia Airways létá pouze v pondělí ráno Aden-Mukalla-Sokotra a pátek ráno San’a-Mukalla-Sokotra. Tyto vnitrostátní lety nelze koupit přes naše rezervační systémy. V ČR je můžete sehnat buď prostřednictvím CK Geos (www.geosck.cz) specializující se na Jemen, nebo korespondenčně přes jemenskou cestovku Al Hudhud (www.ye.cz) - Geos na mě udělal lepší dojem. Například letenka Mukalla-Sokotra + Sokotra-Mukalla-San’a stojí v Jemenu 157 USD. Rezervujte minimálně 6 týdnů předem, o tyto lety je čím dál tím větší zájem. Palubní vstupenky se nevystavují na konkrétní sedadlo, zaberte si (svižně) jakékoliv. Letiště leží 12 km západně od hlavní vesnice Hadibo. Pokud vás někdo nesveze, dojděte na hlavní silnici (asi 500 m) a počkejte na minibusík do Hadibo (50 YR).

Sokotřané nejsou tak divocí jako Jemenci, mluví sokotránsky a arabsky. Všude je klid, nehýkají, ale osamocený cizinec je tu stále velmi neobvyklým zjevem. Život na ostrově je skromný a drsný, osady ve vnitrozemí připomínají skoro středověk. Ženy se zahalují do krásných pestrobarevných látek.

Na Sokotře je vše trochu dražší než na pevnině. Přileťte nejlépe s jemenskými rijály (novou pobočku Jemenské banky jsem nikdy neviděl otevřenou). V Hadibo najdete několik hotelů střední třídy, nejlevnější je Socotra Tourist Hotel (2500 YR/1lůž.) - postel, sprcha, TV, klimatizace (naproti nové mešitě). Krásně se dá kempovat kdekoliv na ostrově. Elektřina z centrálních dieselových generátorů běží od setmění do úsvitu, malé vesničky elektrifikované nejsou. V centru Hadibo je pár jednoduchých jídelen, pekárna a obchody s potravinami.

Z Hadibo jezdí určitě minibusy na západ, některé až do Qalansíyah, jinam asi jen občas. Po ostrově můžete teoreticky stopovat, ale hustota dopravy je nicotná, obsazení aut vysoké. Nejvýhodnější tedy je najmout si terénní Toyotu s řidičem, případně průvodcem (10 000 YR/den), dvoudveřové auto (6 500 YR/den) - je to dost, ale nebudete litovat. Rezervujete si jejich služby předem mailem. Doporučuju Muhammada (agohoo21@yahoo.com; +967/777 403 454) - rozumný chlap, co spolupracuje s našimi vědci z ČZU a PřF UK, byl i pracovně v Čechách (pozdravujte ode mě). Nové perfektní silnice už vedou kolem skoro celého ostrova. Východ ostrova má jen terénní cesty. Ulice Hadido a dalších vesnic jsou ale tankodromy, kde všude šmejdí kozy (neodkládejte si při focení nákup jako já).

Po pobyt od pondělí do pátku bych na základě své zkušenosti doporučil: Po - v poledne přílet; odpoledne šnorchlování v NP Dihamri (1 h východně od Hadibo); Út - překrásný kaňon Ayhaft s bujnou vegetací a říčkou (minibusem k letišti nebo teréňákem až do osady Ayhaft, pěšky kaňonem vzhůru podle času, stejnou cestou zpátky); St a Čt - najatým autem kolem ostrova (Qalasíyah - obrovská laguna na pobřeží, vyhlídka; Dixam plató a Wádí Daer’ho - stromy dračí krve, adénia; Noget - pobřežní duny, skalní převis; NP Homhil; jeskyně Ghar Dijab). V podmořské rezervaci Dihamri se platí 500 YR za vstup, 500 YR za půjčení vybavení na šnorchlování, nenechte si ujít. Pro vstup do jeskyně Ghar Dijab si musíte vzít ve vesnici průvodce (2000 YR).

Na Sokotře není žádný veřejný internet. Můj telefon nebyl schopen detekovat síť, přestože tam byla (důvod jsem nezjistil).

nahoru

Očkování a malárie

Žádné očkování není povinné. Rozumný člověk se nechá očkovat proti žloutence A (příp. B) a břišnímu tyfu, základní cestovatelská dvojka. Podél pobřeží a na ostrově Sokotra se může vyskytovat malárie, riziko pro dané roční období je dobré konzultovat v Očkovacím centru. Na Sokotře se domorodci dušovali, že už tam žádná malárie není. Horské oblasti nad 1500 m n. m., což je většina Jemenu, jsou naprosto bezpečné. Bližší informace na www.vakciny.net.

nahoru

Zastupitelské úřady

Embassy of the Czech Republic
Political Area, Safia Janoobia, Street No. 16, House No. 6, San’a
P.O. Box 2501
tel.: 009671/440946, 440798
fax: 009671/440762
e-mail: sanaa@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/sanaa
provozní hodiny úřadu: sobota - středa 08.00 - 16.30

Velvyslanectví Jemenské republiky
Pod Hradbami 5, 160 00Praha 6
tel.: 233 331 568, 233 331 598
fax: 233 332 204
e-mail: yemenemb@seznam.cz
provozní hodiny úřadu: 08.30 - 15.30

nahoru