Zprávy z cesty

veselá historka na začátek:

Jak jsme dostali slevu na vstup k posvátnému viklanu Kyaiktiyo.
Během cestování po Barmě nás dost šokovaly čerstvé zprávy, že vstupné k posvátnému pozlacenému viklanu Kyaiktiyo, kam jsme se chystali, činí neuvěřitelných 6$, místo obvyklých 3$. Proto jsme tam přijeli s rozhodnutím tolik peněz prostě nedat, ale přesto slavný viklan spatřit. Vstupenku však nešlo například od někoho koupit, i když platí 3 dny, protože se vydává vždy ke konkrétnímu pasu. Ani pokladnu pro cizince s velikými okny a nápisem "Ministerstvo kultury - odbor archeologie" nešlo obejít, protože cesta v tom místě místě vede po horském hřebeni. Zkusili jsme se schovat za skupinku nosičů s vysokými koši na hlavách, ale výběrčí nás skrz hubené domorodce stejně zahlédli. Zdvořile jsme tedy požádali o slevu pro studenty a ukázali ISIC karty. Po záporné odpovědi jsem začal improvizovat. Vymyslel jsem si, že jsme studenti archeologie a že Kyaiktiyo prostě musíme vidět a začal básnit o jeho významu. Zřízence jsem opravdu trochu nalomil. Jenže barmská vláda hlásá heslo: "žádné slevy, pro nikoho" (vrámci cizinců samozřejmě). Po dramatické pomlce jsem vytáhl kartičku Všeobecné zdravotní pojišťovny a prezentoval ji jako průkaz mezinárodní archeologické společnosti: "... tady ten červený trojúhelník, vidíte? To je přece egyptská pyramida - znak archeologů." Chlapík si kartičku půjčil a pečlivě si ji prohlížel. Nakonec pokýval hlavou: "OK, 50% discount … 3 $ each."

THAJSKO

Ctvrtek 20. 2. 2003    Bangkok

Ahoj fsichni, tak jsme stastne doleteli do Bangkoku. Celkem bez problemu jsme dojeli vlakem z letiste do centra a nasli laciny a cisty hotel (=bez svabu). Horko a dusno, jake tady panuje, se ani neda popsat, ani jsme se zatim neodvazili podivat na teplomer. Zvlastni, ze to je videt jenom na nas - Thajci obcas unesou i lehkou vetrovku :-). Dneska jsme si prohledli kralovsky palac a chram Po - spousta pagodicek a zlatych Buddhu, presne takovou exotiku jsme si predstavovali. Jinak ale v Bangkoku panuje sileny chaos a ruch, hlavne v MHD se neda zorientovat. Tak jsme se dneska omylem dostali do Cinske ctvrti (ktera byla v planu az zitra) a jen stezi jsme se dostali zpet k hotelu. Jidlo taky stoji za to, ochutnavame vsechno, co nezname, napr. langustu, chobotnicku, nezname ryby, ovoce roztodivnych tvaru a chuti atd. Uz mame zarizena viza do Barmy a jizdenky na jih, takze se ozveme asi az od Andamanskeho more z okoli Krabi.

Nedele 23. 2. 2003    Bangkok - Krabi - Phang Nga

Prejeme dobrou chut, protoze zrovna obedvate, nam tu ovsem pred chvili zapadlo slunce. Casovy posun sesti hodin uz jsme naprosto zvladli. Slyseli jsme, ze v Cechach je nesnesitelne (-10°C), tady taky (+36°C)!
Jeden den jsme se jeste poflakovali po Bangkoku a bojovali zase s dopravou mestskymi autobusy a tuk-tuky. Objeli jsme nekolik vyznamnych chramu a u jednoho z nich nas pobavili mnisi, kteri se pred chramem skupinove fotili (jako Japonci). V noci jsme pak prejeli vlakem na Malajsky poloostrov. Druha trida sice vypadala jako ctvrta, ale zato v lehatkovem voze. Nakonec jsme dojeli do mesta Krabi a usidlili se na odlehlem poloostrove, kam se lze dostat pouze lodi, takze jsme si pripadali spis jako na ostrove. Palmicky, tyrkysova voda, bily koralovy pisek, krabi a bohuzel i spousta "plazovych turistu". Trochu jsme se tam behem tech dvou dnu spalili, takze se ted mazeme kremem po opalovani (a vodkou po jidle).
Ted jsme ve meste Phang Nga. Ubytovali jsme se v pokoji pro dva, ale nakonec tam bydlime tri: my dva a ... gekon (jesterka, co chyta hmyz). Zitra se chystame na vylet na more mezi vapencove skalni veze.
Naucili jsme se par novych veci: 1. na silnici se rozhlizet nejdriv doprava, protoze v Thajsku se jezdi vlevo; 2. davat pozor, aby v poslednim souste jidla nebyla chili papricka, protoze by to pak nebylo cim zajist.
Nova jidla: smazeny banan, thajske palacinky, cerstvy kokosovy orech (zadny mliko a kokos, ale silene sladky rosol).

Streda 26. 2. 2003    Phang Nga - NP Khao Sok

Zdravime vas ze Surat Thani, zrovna cekame na nocni vlak, kterym opustime Malajsky poloostrov.
V pondeli jsme podnikli vylet lodi mezi skalni veze roztrousene v zalivu Phang Nga. Zaujala nas muslimska vesnice postavena na kulech na melcine v mori - bohuzel dost turistizovana. Odpoledne jsme se pak statnimi autobusy presunuli do NP Khao Sok. Po ceste jsme potkali dva kluky z Karlovych Varu (a putovali s nimi nasledujici tri dny), skvele jsme si pokecali - bylo prijemne zase slyset cestinu.
V utery jsme se vydali na dost drsny celodenni trek pralesem k velkemu vodopadu (znacena stezka - nebojte se). Prales byl uzasny: liany, bambusy, obrovske stromy, misty skoro tma, motyli, jesterky ... a bohuzel i pijavice. Obcas jsme slyseli i zpivat gibony. Byli jsme v tom dusnu propoceni do posledni nite, koupel v jezirku pod vodopadem nas na chvili osvezila. Vecer jsme jeste koupili trs bananu a majitelka nasich bungalovu nas vzala krmit divoke makaky. Dneska jsme sli, bohuzel neuspesne, hledat kvetouci raflesie.
K autobusum: stejne jako v Turecku ridic jen ridi a vse ostatni obstarava pruvodci (jen nedavaji obcerstveni), nastupuje se zadnimi dvermi a vystupuje prednimi, ridic neustale troubi - pri predjizdeni, pred zatackou (v horach Malajskeho poloostrova zvlast dulezite), pred vesnici (jakoze uz prijizdi). I v tom nejmensim autobuse byva televize, video, vykonna hudebni aparatura (pousteji mistni pop) a hlavne ventilatory. Kvuli horku vlastne vubec nezaviraji dvere.
Nove jidlo: sladka ryze s bananem balena do kousku bananoveho listu.
... kdybyste videli, jak legracne vypada thajska klavesnice :-)

Sobota 1. 3. 2003    Damnoen Saduak - Ayutthaya - Bangkok

Posilame vam pozdrav opet z Bangkoku. Pri ceste z jihu jsme se zastavili podivat se na plovouci trhy v Damnoen Saduaku. Byla to uzasna podivana, hotova pastva pro oci. Vse se odehrava na lodickach na spletite siti kanalu. Najmuli jsme si jeste se 4 Moravaky lodku a na te jsme se tim vsim chaosem prodirali. Majitele lode jsme skoro dohnali k silenstvi, kdyz jsme hodlali zaplatit jen 50 B misto 200 B na osobu ... ale nakonec bylo po nasem. Koupili jsme si slonika pro stesti a smazene banany v kokosovem testicku.
Vcera jsme byli v ruinach stareho mesta Ayutthaya - neco jako Pompeje, mesto ale znicili Barmanci a skoro vsem Buddhum urazili hlavy. Musime se jich pak zeptat, proc to udelali :-(.
Vecer jsme se jeste vypravili na kvetinovy trh. Kdo nevidel, neuveri. Predstavte si Vaclavak plny kytek. Hromady orchideji, co hromady - stohy, ze by se daly prehazovat vidlema, pugety nadhernych ruzi balene v novinach, lotosy pro nabozenske ucely ...
Panuje tady porad strasne vedro, teplota neklesa pod 30 C ani v noci, napriklad nez dojdete ze sprchy do pokoje uschnou vam vlasy a spotite se. Proto je taky naprostou nezbytnosti v kazdem pokoji vetrak, da se pouzit i jako rychlo-susak na pradlo. Nechceme vas nijak nastvat, ale uz jsme docela pekne opaleni - na to ze je unor :-)
Za chvili se presuneme na vlakove nadrazi a odtud na letiste, navecer letime do Yangonu. Doufame, ze v Barme taky nekde najdeme mail a napisem dalsi zpravy.

BarMA

Utery 4. 3. 2003    Yangon - Bagan

Zdravime z Barmy! Ze zeme tisicu pagod a milionu betelovych plivancu. Nas mobil stale marne vyhledava sit…
Malinke letiste v Yangonu, kde jsme pristali, vypadalo spis jako buddhisticky chram. Po vsech kontrolach musi jeste kazdy povinne vymenit 200 $ na zvlastni turistickou menu F.E.C., ale usmevave slecny za prepazkou nam to za maly uplatek (5$) srazili na polovinu.
Nas prvni dojem z Yangonu nebyl nic moc, rozhodne nema takovou atmosferu jako Bangkok. Druhy den jsme si prohledli pagodu Shwedagon, nejvyznamnejsi pagodu celeho buddhistickeho sveta. Zlato a bily mramor tak zarilo, az z toho oci prechazely. Jeste odpoledne jsme vyrazili na sever do Baganu.
Slovni uloha: autobus vyjel v 15:00, cesta mela trvat 16h, po 3h se autobus rozbil a v male vesnicce cekal 7h na prijezd noveho. Kolik hodin cesta trvala? Zda se, ze narodnim sportem Barmancu je zvraceni v autobuse.
Nyni jsme v Baganu, v pozustatcich davneho obrovskeho mesta. V rovne vyprahle krajine se zde na plose 40km2 nachazi kolem 4000 pagod! Jedna vedle druhe, male i obrovske, stare temer tisic let. I kdyz jsme to zretelne videli ocima, nedokazali jsme to pochopit rozumem. Pujcili jsme si kola a dva dny jsme to tu projizdeli. Nevynechali jsme ani uchvatny zapad slunce nad tim vsim (teď je z toho udělaný obrázek v titulku této stránky).
Prave jsme dojedli typickou barmskou veceri, kterou nam prinesli na neuveritelnych 16 talirkach: ryze, 3 druhy masa, polivka, zelenina, salatky, koreni atd.
Barma je uplne jina nez Thajsko, zeme je o poznani chudsi, ale vsechny technicke vymozenosti tu maji, malokdo si ovsem muze dovolit treba video. Vojenska vlada neni na prvni pohled patrna, ale je jasne, ze tu nekde je. Napriklad v guest-housech musime vzdy vyplnit formular odkud jedeme, kolik dni zustaneme a kam pojedeme pak.
K doprave: v Barme se jezdi vpravo, ovsem i volanty u vsech aut jsou napravo – ridic lepe vidi na okraj silnice a muze pohlavkovat cyklisty, kteri nechteji uhnout. Teprve tady jsme poznali, co to znamena troubit celou cestu. V Thajsku to bylo pri predjizdeni jako upozorneni, ovsem tady je to nutnost. Asfalt na silnicich je totiz siroky jen na jedno auto a tak se musi auta vzdy slozite vyhybat. Prednost ma vzdy ten vetsi nebo rychlejsi. Hlavnim dopravnim prostredkem je pick-up: na korbe dve lavicky a striska. V kabine u ridice jezdi jen kojici matky a stari mnisi, na korbe ostatni, kdyz se zaplni, lezou chlapi na strechu nebo se zavesuji po stranach. Mezi autobusem a nakladakem je rozdil jen v konstrukci vozidla – oboji prevazi jak lidi, tak naklad (krome dalkovych autobusu). Zatim jsme jeste nejeli, aniz by se nestala nejaka porucha. Pick-upy i autobusy maji sve pruvodci, kteri vybiraji penize. Po nas chteji, ti vydridusi, obvykle 2x-10x vic, takze se radsi predem ptame nezavislych lidi, kolik by to melo stat a pak drsne smlouvame.
Jeste nekolik poznamek: 1) v Barme je konecne trochu prijemneji nez v Thajsku, v noci dokonce klesa teplota az na 26 C; 2) kdyz jsme si vymenili 100 $, dostali jsme 90 000 kyatu (90 tisicovek). Je to tak velky balik penez, ze se vejde jen do batohu a po kouskach si odebirame do penezenky; 3) zatimco v Thajsku mela flaska vody objem 950 ml, tady uz ma 1 litr, ovsem pivo 640 ml, limo 286 atd.; 4) taky tu dost casto vypadava elektricky pr

Sobota 8.3. 2546 (po Buddhovi)    Mt. Popa - Mandalay

Ahoj, opet jsme nasli e-mail, a tak je tu dalsi zprava:
Z Baganu jsme prejeli do vesnice Popa. Lezi na upati obrovske hory, ktera se z nicehoz nic zveda z okolni roviny. Na jejim uboci cni vysoka kolma skala a na ni truni posvatny klaster - sidlo barmskych natu. To jsou duchove, ktere je treba si stale udobrovat, aby nebyli zli, nejradeji maji banany a penize. Do klastera jsme se vysplhali po spirale stovek schodu, vsude spousta drzich opic a uzasne vyhledy do krajiny.
Potom nasledoval sileny presun narvanym autobusem do Mandalaye. Ulicka byla az do vyse 1,5 m zarovnana pytli s ryzi, my jsme sedeli skrceni prave na nich. Okolo se na nas tlacili spolucestujici a spici deti. A to jsme meli velke stesti, protoze jsme taky mohli sedet na nakladu na strese. Hlavni tah Yangon-Mandalay casto nemel ani asfalt, vsude hluboke diry, prumerna rychlost 20 km/h. Po nekonecnych 5h (1h jsme spravovali kolo) jsme ale prece jen vecer dorazili do cíle.
Prvni den v Mandalayi jsme si prohledli posvatny kopecek nad mestem, kde pred asi 2600 lety stanul sam Buddha, dale nejvetsi knihu na svete (729 mramorovych desek, kazda v jedne male pagodicce), stary dreveny klaster a nahodou i buddhistickou univerzitu. Tam se s nami dal do reci mlady mnich prave z te univerzity a pozval nas na jejich podvecerni modlitbu. Ve velikem chramu nehnute sedelo nekolik set mnichu a sborove bruceli svoje modlitby. To cele ozarene paprsky zapadajiciho slunce melo tak silnou atmosferu, az z toho sel mraz po zadech.
Lukas: Alenka se dnes bohuzel nemohla moc vzdalovat od zachodu, a tak jsem se vydal do mesta sam. Snad prave proto jsem zazil nekolik neuveritelnych veci. Dojel jsem k pagode Mahamuni, nejposvatnejsi v cele Mandalayi, ktera obsahuje vzacnou sochu Buddhy (tzv. Mahamuni Buddha), k nemuz smeji pouze buddhiste, a jen muzi. Desitkami modlicich se lidi jsem se prodral chodbou, abych posvatnou sochu alespon spatril. Tam me ale chytil jeden z hlidacu a k memu uzasu me dotahl az k samotne sose Buddhy, abych si ji mohl dobre prohlednout. Muži zde na ni v posvatne ucte lepili platky zlata. Hlidac mi najednou dva podal, at si je nalepim - ryzi zlato. Pak me jeste pobidl, jestli si chci Buddhu vyfotit, normalne je to zakazane...
Pak jsem hledal, jak se dostat ke staremu drevenemu klasteru Shwe In Bin. Na ulici me oslovil chlapik a nabidl mi, ze me tam zaveze na motorce, ze si jen chce popovidat a procvicit si anglictinu, tak se jelo. Potom nedal za jinou, nez ze me musi predstavit svemu uciteli anglictiny, tak se jelo. Ten, k memu prekvapeni, zrovna vedl lekci pro nekolik mnichu. Posadili me do kresilka a zpovidali me. Byl jsem pro ne obrovska atrakce, pripadal jsem si jako rodily mluvci :-)
Tolik z Mandalaye a ozveme se, jen co zase bude prilezitost. Postupne se nam zacina Barma opravdu libit, citime se tu naprosto bezpecne.

Ctvrtek 13. 3. 2003    Mandalay a okolí - Maymyo - Pindaya

Ahoj vsichni,
z Mandalaye jsme si udelali vylet po rece Iravadi do Mingunu, kde se nachazi nejvetsi "hromada cihel na svete", resp. velkolepa pagoda, ktera zustala nedostavena. Samotna plavba do Mingunu byla uzasna: reka Iravadi je obrovska - pres kilometr siroka, plna pisecnych ostruvku a vladne na ni cily dopravni ruch - je hlavni dopravni tepnou cele zeme. Mohli jsme pozorovat i zivot na jejich brezich, kde ziji ti nejchudsi lide. Odpoledne jsme jeste stihli blizke mestecko Amarapura, kde se pres jezero tahne nejvetsi dreveny most na svete.
Nasledujici dva dny jsme stravili v horskem mestecku Maymyo. Dychala z nej jeste atmosfera kolonialni ery. Misi se tu lide mnoha narodnosti a vyznani - naprosto bezkonfliktne! (Proc tomu tak neni i jinde na svete?). S naprostou samozrejmosti tu vedle sebe stoji pagody, kostel, mesity, hinduisticky i cinsky chram. Pul dne jsme stravili v necekane nadherne botanicke zahrade za mestem.
Po ceste do Maymya jsme taky podnikli vylet k nekolikastupnovemu vodopadu u vesnice Anisakan. Cesta horskym lesem do hluboke rokle byla sice dost narocna, ale stala zato: tykrysova voda, prales, motyli ...co vam budem povidat.
Opustili jsme Barmu a pohybujeme se ted v dalsim state Barmy - v Šanském state. Pres noc a dopoledne jsme se dotloukli do mestecka Pindaya. V horach nad nim se nachazi posvatna jeskyne s 8 000 sochami Buddhy. Vetsina z nich je pozlacenych a pri takovem mnozstvi jsme z toho zustavali v uzasu.
No a dnes jsme se presouvali z Pindayi hloubeji do hor k jezeru Inle. Prvni cast cesty jsme jeli na strese maleho nakladaku, pekne jsme si sedeli na pytlich s dekami spolecne s nekolika domorodci. Pohoda. Oni tak jezdi normalne, ale cizinci? Dokonce jsme se tak nechtene stali velkou atrakci i pro autobus nemeckych turistu - asi budeme na nekolika fotkach v rodinnych albech.
Tady v horach je pres den prijemne, neni dusno ani vedro, ale pres noc klesa teplota az na krutych 16 C. Jesteze se muzeme pritulit k sobe a dat si pres sebe obe deky. Šanové vsak i pres den nosi svetry nebo bundy.
K jidlu: uz jsme se docela dobre naucili jist hulkama. Hulky dostavame vzdy zabalene a jsou pouze na jedno pouziti. V Barme se jidlo koreni mene nez v Thajsku. Ke kazdemu objednanemu jidlu je zdarma i polevka a caj. Toaletak pouzivaji misto na utirani zadku na utirani pusy, je k dispozici na kazdem stole v jakesi krabicce.
Pocet zabitych svabu: 3
Pocet spolubydlicich gekonu: nepocitane

Streda 19. 3. 2003    Inle - Bago - Kyaiktiyo - Yangon
Ahoj, tak uz jsme zase zpatky v Yangonu. Zitra tu stravime posledni den nasi cesty po Barme. Budeme se jen tak poflakovat v centru a nakupovat darecky domu. Dali jsme si dokonce vyprat veci do pradelny, abychom v letadle nedelali ostudu.
A co jsme mezitim zazili? Nejprve jsme stravili nekolik dni u jezera Inle: celodenni vylet lodi po jezere, celodenni trek po horskych vesnickach a vylet na kolech k horkym pramenum. Jezero je rozhodne jedno z nejhezcich mist, jake jsme kdy videli - vesnice primo v jezere jsou postavene na kulech, misto ulic kanaly, dopravu obstaravaji stihle lodky, plovouci zahrady, plovouci trhy ... proste vodni svet. Videli jsme vyrobu barmskych cigar, slunecniku, lodi atd. Fantasticky byl i klaster Skakajicich kocek, kde pohodovi mnisi naucili skakat kocky do vysky. Zeptali jsme se na jmena kocek a mnich zacal ukazovat: Marylin Monroe, Shakira, Michael Jackson ... Okolo jezera se rozkladaji ryzova policka, kde se v zavlazovacich kanalech rochni vodni buvoly.
Od jezera jsme se pres noc presunuli zpatky na jih do mesta Bago s nekolika obrimi Buddhy a jeste tyz den jsme dorazili do Monského státu, kde se na tezko pristupnem miste v horach nachazi posvatny pozlaceny viklan Kyaiktiyo [čaj-tý-jo]. Dalsi den jsme se k nemu vypravili spolecne se stovkami poutniku. Sedmimetrovy balvan s malou pagodickou tu balancuje na okraji utesu. Neuveritelne. Mnisi na nej nechali Lukase nalepit dva zlate platky (zenam je ale vstup do tesne blizkosti viklanu zakazan).
Dalsi den pred odjezdem do Yangonu jsme jeste zpovidali majitele guest-housu. Objasnil nam par veci a polohlasem pak nadaval na jejich vojenskou vladu. Zjistili jsme napriklad, ze statni zamestnanci vydelaji za mesic to, co mi utratime za den! Po ceste zpet do Yangonu jsme na odpocivadle neodolali o ochutnali smazene cvrcky!
Zitra tedy skonci nase cesta po Barme, rano odletame do Bangkoku. Tam nas ceka 12 h cekani na letisti, pak 12 hodin let a 12 h v Kodani. Videli jsme tolik zajimavych veci, ze to bude na dlouhe vypraveni. Jsme uz z toho cestovani unaveni, vracime se domu.

Lukáš a Alena