Praktické informace
Rozpočet -
Peníze -
ISIC -
Očkování -
Ubytování -
Doprava -
Jídlo -
Vstupy -
Lidé -
Jazyk -
Komunikace s domovem -
Zastupitelské úřady -
Výstup na La Malinche
Praktické informace si můžete i stáhnout jako dokument Word (informace.doc).
Jak do Mexika
Nejlevnější letenky (British Airways) na podzim 2004 nabízelo GTS (viz rozpočet). Rezervace nejlevnějších tarifů a požadovaných termínů stačila 4 měsíce předem. Víza do Mexika nejsou od roku 2000 potřeba.
Rozpočet
na 1 osobu (31 dní)
letenka
poplatky | 14650 Kč
2820 Kč | Praha-Mexiko City (přes Londýn)
British Airways (koupeno v GTS) |
| ubytování | 3050 Kč | nejlevnější pokoje, většinou bez vlastního příslušenství (~100 Ps/pokoj), 2x kemp |
| doprava | 6350 Kč | autobusy 1. a 2. třídy (1,15 Kč/km), colectíva, MHD, metro, občas stopem (což je grátis), celkem jsme najeli 5600 km |
| jídlo | 2940 Kč | pouliční stravování, vaření na plynovém vařiči, vyjímečně restaurace |
| vstupy a výlety | 1650 Kč | pro cizince už neplatí nedělní vstupy zdarma! |
| internet | 100 Kč | průměrně 8 Ps/h (20 Kč/h) |
| ostatní | 60 Kč | |
| věci na cestu | 200 Kč | drogerie, léky apod. |
| pojištění | 320 Kč | roční pojištění od GTS (200 Kč, max. 30 dní v kuse) + 4 dny navíc (120 Kč) |
| celkem | 32 140 Kč | |
při průměrném kurzu (jaro 2004):
27,40 Kč/USD; 10,85 Ps/USD; takže 2,5 Kč/Ps
pozn.: mexické peso se značí $, ale aby se to nepletlo s US$, používáme zde zkratku Ps
[nahoru]
Peníze
V Mexiku je pro nás poměrně draho, může za to nejspíš blízkost USA. Odlehlejší, méně navštěvované oblasti jsou levnější, naopak Yukatán, Mexiko City nebo Oaxaca zase dražší.
Traduje se, že nejlepší kurzy pro nákup mexických pesos mají směnárny na letišti, ale některé banky nabízejí stejně dobrý kurz ve svých pobočkách po celé zemi (ScotiaBank, HSBC). Banky s nejlepšími kurzy měly dokonce i nejnižší poplatky (často 0%). Cestovní šeky American Express berou banky se stejnou samozřejmostí jako dolary v hotovosti. Nemusíte se bát vzít si i eura, i když v menších směnárnách byste s nimi třeba neuspěli, banky je rozhodně vezmou.
Pozor: Banco Azteca má sice otevřeno každý den, ale bere maximálně 50 USD bankovky, takže přes víkend můžete klidně zemřít hlady, i když máte několik 100 USD bankovek v kapse :-).
Pozor: Banamex si strhává příšerný poplatek za výměnu!
průměrné kurzy (jaro 2004):
27,40 Kč/USD; 10,85 Ps/USD; 13,00 Ps/EUR; 2,5 Kč/Ps
ISIC karta
Vyplatí se snad jen během prázdnin (významné prázdniny jsou i kolem Velikonoc - 2 týdny), kdy mohou všichni studenti získat až 50% slevu na autobusové jízdenky. Slevu na vstupy jsme dostali pouze v Chichén Itzá (50%) a v ZOO v Tuxtle Gutierréz (50%). Zkrátka, kdo ISIC nemá, nemusí zoufat.
[nahoru]
Očkování a malárie
Do Mexika stačí základní očkování proti Hepatitis A a břišnímu tyfu. Vodovodní voda obvykle není pitná, ale pokud je z ní jasně cítit chlor, tak nejspíš ano. Antimalarická profylaxe se doporučuje do jižního Mexika (Oaxaca, Chiapas, Yucatán). V období sucha, kdy je riziko velmi malé, stojí za úvahu, jestli si antimalariky ničit játra - v březnu a dubnu, kdy jestě neprší, jsme tam totiž žádné komáry nepotkali. Bližší info na výborné stránce www.vakciny.net.
[nahoru]
Ubytování
V turistických místech není hledání nocležiště žádný problém, i přes absenci dotěrných dohazovačů (jako jsou třeba v Asii). Stačí se vždy porozhlédnout okolo hlavního náměstí (zócala), kde bývají hotely soustředěny. V sezóně (červenec, sprpen, prosinec) prý bývají hotely hodně plné a je problém sehnat něco levnějšího. Ceny se určovaly podle počtu lidí, ne podle počtu postelí. Za pokoj pro dva s jednou velkou postelí (con una cama) bez vlastního příslušenství (sin baňo, con baňo = s příslušenstvím) jsme platili průměrně 100 Ps/noc (250 Kč). Ve velkých městech byly ceny pochopitelně vyšší, přitom třeba v Mexiko City to i korespondovalo s kvalitou, zatímco v Oaxace nikoliv. Tam byl nejlevnějším ubytováním (za 110 Ps) fakt příšerný pelech, takže jsme se pak radši přesunuli do lepšího hotýlku (a to vydržíme dost). V Mexiko City bysme snad mohli doporučit Hotel Principal - na první pohled velký a luxusní, ale s pokoji všech kategorií a s personálem příjemným a uctivým i k batůžkářům zůstávajícím 1-2 noci (což se o všech hoteliérech říct nedá). Obecně lze říct, že čím menší město, tím lepší pokoj za danou cenu člověk sežene. Smlouvat se v podstatě nedá, snad jedině, kdyby cena nebyla nikde napsaná. Ceny některých hotelů jsou uvedeny v deníku.
Doporučujeme zkusit spát v houpacích sítích (hamakách) v jižním Mexiku. Napoprvé to není úplně pohodlé, je třeba najít stabilní polohu. Osvěčio se neležet úplně podélně, ale trochu šikmo a nohy vysunout více nahoru. Na bezpečné uschování batohů bývají k dispozici skříňky, někde je ale třeba vlastní visací zámek.
[nahoru]
Doprava
Metro bude nejspíš první dopravní prostředek, se kterým přijdete do styku. Na to, kolik má tras a přestupů, je celý systém docela přehledný a logický - žádný strach. Letiště i všechny autobusové terminály mají vlastní stanici. Některé dlouhé přestupy zpříjemňují výstavy, obrazy či fotografie na stěnách nebo hudba. Vagóny pak za jízdy pořád procházejí prodavači všeho možného - nejvíc šla na odbyt lízátka a románky. I v noci působilo metro bezpečně, všude policisté, i když kapsáři nebo zloději samozřejmě hrozí. Vyplatí se vyhnout ranní (8-10 h) a odpolední (17-19 h) špičce, kdy jsou vagóny fakt narvané k prasknutí. Během těchto časů se dva přední vagóny vyčleňují pouze pro ženy a děti. Do metra se nesmí s velkými zavazadly, ale naše batohy nechávaly policisty a hlídače klidnými i během hustého provozu. Jízdenky (boletos) se prodávají ve vestibulech metra, jsou časově a přestupově neomezené a stojí 2 Ps (2004).
Autobusy se podle kvality dělí na Delux, 1. třídu, 2. třídu a horší. I komfort 2. třídy je přinejmenším srovnatelný s našimi nejlepšími dálkovými autobusy. Ovšem občerstvení (jako třeba v tureckých autobusech) se nepodává. 1. třída představuje obvykle přímé spoje bez zastávek (pokud není na palubě WC, může to znamenat trochu přemáhání :-)). Někdy není mezi 1. a 2. třídou kromě ceny žádný rozdíl, někdy je naopak větší, než by člověk čekal - to se ale bohužel pozná až při nastupování. Průměrná cena autobusů vycházela 1,15 Kč/km (při kurzech uvedených u rozpočtu). Ceny, vzdálenosti a spoje lze on-line vyhledávat například v systému Ticketbus sdružujícím hlavní autobusové společnosti operující ve středním, východním a jižním Mexiku (www.ticketbus.com.mx). Studenti mohou žádat o prázdninách slevu (často až 50%). Ceny některých přesunů jsou uvedeny v deníku.
Občas dochází během cest přes noc k přepadení lepších autobusů (1. třída, Delux), kterými cestují hlavně turisté, a k okradení cestujících - zejména v Chiapasu a na Yukatánu. Tři dny po našem přesunu Palenque-Tulum (1. třída) se právě něco takového na stejné lince stalo. V autobusech 2. třídy zase hrozí během nočních přesunů okradení, protože mívají větší počet zastávek (Ordinario, Semi-ordinario), dochází k většímu pohybu lidí a cestují převážně Mexičané. Pokud je linka přímá (Directo), mohl by tento problém snad odpadnout. Každopádně se vyplatí si věci pořádně zabezpečit nebo nespat, i malá chyba vymstí.
Pozor: čím vyšší třída, tím výkonnější klimatizace, proto si nezapomeňte dovnitř vzít minimálně košili (spíš něco teplejšího) a na noční přejezdy spacák, pokud nechcete nastydnout. Pravidlo, že klimatizovat by se mělo max. na teplotu o 6 stupňů nižší než venku, nikoho nezajímá (přece jen 18 a 30°C je trochu rozdíl).
Názvem "colectívo" se označují minibusy nebo pick-upy, které zajišťují dopravu na kratší vzdálenosti, z měst do okolních vesnic nebo slouží jako MHD. Mohou mít stanoviště před autobusovými terminály nebo různě po městě. To je pak třeba vyčíst z průvodce nebo se doptat, podle toho, kam vyrážíte. Colectíva většinou mívají přibližné časy odjezdů a vyjíždějí, až když se naplní. Jízdenky se nekupují, ale platí se přímo řidiči před jízdou, během jízdy nebo po jízdě. Do placení se nikdy nehrňte, abyste třeba stihli přeběhnout do jiného colectíva, které odjíždí dříve, nebo pro případ nějakých problému či "nedorozumění" o cíli cesty (např. Agua Azul není to samé jako odbočka k Agua Azul).
Stopem jsme se pohybovali hlavně na Yukatánu. Asi v polovině případů nás vzali cizinci s pronajatým autem, jinak Mexičani. Hustota provozu nebyla nikdy příliš vysoká, takže průměrnou čekací dobu odhaduji tak na 30 min (1 kluk + 1 holka). Za stop se v Mexiku neplatí, drobnou odměnou v podobě Coca-Coly nebo propisky však nikdo nepohrdne. Celkově tedy bez problémů.
Osobní vlaková doprava v Mexiku totálně zkrachovala až na několik vyjímek, z nichž nejznámější je proslulá pacifická magistrála mezi Los Mochis a Chihuahua. Jízda po této trati plné mostů, tunelů a výhledů do kaňonů prý patří k nezapomenutelným zážitkům.
Jazyková poznámka:
Slovo "výjimka" píšu schválně "vyjímka", protože jazyk má sloužit člověku a ne člověk jazyku.
[nahoru]
Jídlo
Hlavní pouliční jídlo představují tacos: kukuřičné placky (tortilly) s masem a petrželkou (k obědu tak 4 ks á 4 Ps). Připravují se buď s opečenými kousky hovězího (krásně voní) nebo s kousky vařených vepřových hlav (smrdí jako psí kšíry). Pálivou salsou, solí a limetkou si je každý sám dochucuje. Zatímco tacos se nazývají vždy tacos, tortilly zapečené se sýrem nebo ještě se šunkou mají milión názvů, nejčastěji quesadillas (k obědu tak 3 ks á 7 Ps). Torta je velká žemle proložená opečenou šunkou, sýrem, rajčaty a avokádem, s pikantní pomazánkou a chilli (15-20 Ps)…kupodivu se toho člověk fakt nají.
Pochutinou bývá vařená kukuřice pomazaná pikantní majonézou a posypaná chilli a sýrem (7 Ps). Jako "moučník" doporučujeme smažený banán s marmeládou, posypaný čokoládou a oříšky. Z dalších endemických specialit stojí za ochutnání například nopalitos con carne = smažené články opuncií s plátkem masa (nebojte se - beztrnný kultivar), salát ze syrových opuncií nebo chapulinas = smažená sarančata (tržiště v Oaxace). K svačině jsme si často kupovali "ovocný nářez": několik druhů ovoce (ananas, papája, mango, meloun, …) nařezaného na kousky, pokapané limentovou šťávou, osolené a posypané chilli. Sůl a chilli jsou volitelné, prodavač se napřed zeptá.
Jídelny a jednoduché restaurace nabízejí jídla lepší v ceně kolem 25-30 Ps: maso s omáčkou, zapečené tacos (enchiladas), plněná paprika (chile rellenos) apod. + rýže, fazolová kaše, kukuřičná kaše nebo brambory.
Až se mi z toho psaní začaly sbíhat sliny…
Úžasný mexický fenomén představují pekárny, které nabízejí opravdu nepřeberné množství druhů sladkého pečiva a různých buchtiček (1,5-4,5 Ps, k snídani stačí tak 2 ks). K tomu jeden základní druh slaného pečiva - něco jako housky (šp. "pan")(0,5-1,5 Ps).
Voda z vodovodu není standardně pitná, ale pokud by z ní byl jasně cítit chlor, tak by mohla být. Každopádně je jistější kupovat vodu balenou, velice se vyplatí 4-5 l kanystříky (10-14 Ps), které vyjdou pooodstatně levněji než 1,5 l láhve (7-8 Ps). Příjemně osvěží rozmixované ovoce s ledem (např. ananas = agua de piňa), koktejly typu piňacolada a samozřejmě mexické pivo (0,33 l - 5-8 Ps), některé značky docela dobré. Národním nápojem Mexičanů se ovšem stala Coca-Cola. Pokud budete chtít koupit mezcal, jediná příležitost je v Oaxace a okolí (~70 Ps/l). Všude jinde (včetně Mexiko City) se prodávají už jen drahé značkové tequily. Nezapomínejte se starat o svoji střevní mikroflóru pořádným lokem něčeho tvrdšího (slivovička, vodka, mezcal…) vždy večer, případně po každém jídle - pro "choulostivější".
Supermarkety nabízejí stejný sortiment potravin jako u nás, včetně všech instantních věcí, dokonce za podobné ceny, jen sýry a salámy výrazně dražší.
Jídlo na den nás vyšlo každého asi 40 Ps (100 Kč): k snídani buchtičky v pekárně, k obědu něco na ulici, ovoce a nějaká pochutina z trhu, voda a večeři jsme si uvařili, občas nějaká lepší jídelna nebo naopak studený oběd (v terénu).
Plynové bombičky (šp. "gas butano"): pár ulic od jihozápadního rohu Zócala v Mexiko City se nachází několik obchodů se sportovními potřebami (adresa k doptání v informacích na Zócalu), kde měli typ CampingGas a narážecí typ. Bombičky se závitem (typ Var) jsme sehnali ve velkém železářství ("feretería") také jihozápadně od Zócala (adresa taktéž k doptání v informacích na Zócalu). Sice byly úzké, vysoké a určené pro nějaké hořáky, ale posloužily výborně (30 Ps) :-).
[nahoru]
Vstupy
Mexičané mají v neděli vstup do muzeí a památek zdarma, pro cizince tuto úlevu mexická vláda zrušila v roce 2003. Ani studentské slevy neplatí pro cizí studenty: ISIC kartu nakonec akceptovali jen v Chichén Itzá (50%) a v ZOO v Tuxtle Gutierréz (50%).
1 Ps = 2,5 Kč
| Mexiko City | Antropologické muzeum | 38 Ps |
| Mexiko City | Katedrála - prohlídka zvonic | 12 Ps |
| Teotihuacán | pyramidy | 38 Ps |
| El Rosário | motýlí rezervace | 25 Ps |
| Amecameca | NP Ixta-Popo | 10 Ps |
| Monte Albán | pyramidy | 38 Ps |
| Hierve el Agua | průjezd vesnicí + vstup | 10+10 Ps |
| El Tule | park s tisovcem | 3 Ps |
| Mazunte | želví centrum | 15 Ps |
| Caňon del Sumidero | výlet lodí | 95 Ps |
| Tuxtla | ZOO (ISIC/normal) | 10/20 Ps |
| Chamula | kostel | 10 Ps |
| Agua Azul | průjezd vesnicí + vstup | 5+10 Ps |
| Misol-Ha | | 10 Ps |
| Palenque | pyramidy | 38 Ps |
| Cobá | pyramidy | 38 Ps |
| Cenote Dzitnup | | 20 Ps |
| Chichén Itzá | pyramidy (ISIC/normal) | 38/76 Ps |
| Celestún | lodí na plameňáky atd. | 150 Ps |
| Salto de Eyipantla | | 6 Ps |
tipy a triky:
Tulum na pyramidy se snadno dostanete po skalách z pláže, lidé z kempů tam už dokonce vyšlapali cestičku :-) Jinak vstupné 38 Ps.
[nahoru]
Lidé
Abyste předešli zklamání, nečekejte žádné charismatické potomky Indiánů. Protože se pravděpodobně budete pohybovat po turistických místech, přijdete do styku hlavně s lidmi z turistického průmyslu, pro které představujete pouze chodící peněženky - gringos. Když ale vybočíte z klasických turistických tras a dostanete se do menších měst či vesnic, kde se turisté běžně nepohybují, nebo budete stopovat, narazíte jistě na lidi velice příjemné a ochotné.
Je obecně známo, že Mexiko má vysokou kriminalitu, takže člověk na sebemenší chybu okamžitě doplatí: zloději kradou, ani poledne nedržeji! Rizikové jsou zvláště noční cesty autobusem - krádeže nebo i přepadení (viz Doprava).
[nahoru]
Jazyk
Anglicky se člověk v Mexiku domluví spíše vyjímečně. Po té, co jsme s ní nepochodili ani na hotelových recepcích ani na autobusových terminálech, už jsme to dál nezkoušeli, shodili jsme ostych a používali našich pár lekcí španělštiny …a docela úspěšně. Naštěstí se učí docela dobře a v terénu se rychle zdokonalíte ve výslovnosti i slovní zásobě. Každopádně na všem, co cestovatel potřebuje, jsme se i s tím málem v pohodě domluvili. Všichni se vždy snažili porozumět, ale ne všichni odpovídali pomalu a srozumitelně. Pozn.: známou větu z Pulp Fiction "?Dónde está zapatería?" (Kde je obuv?) určitě nepoužijete, protože obuv je v Mexiku na každém rohu!
Lepší situace s angličtinou je na Yukatánu a na severu u hranic s USA. Také nájemní průvodci na památkách mluví anglicky, ale to už stojí pár babek. Výkladové cedule tam naštěstí bývají i v angličtině. Anglicky mluvili v informačních budkách na Zócalu v Mexiko City.
[nahoru]
Komunikace s domovem
E-mail se dá najít v podstatě všude, protože internetové kavárny se u mexické mládeže těší velké oblibě. Cena průměrně 8 Ps/h (20 Kč/h), v Mexiko City víc.
Mobilní síť pracuje na frekvenci 1900 MHz jako v USA (místo našich 900 a 1800 MHz), takže z našich mobilů tam fungují jen tzv. tribandové, které podporují i tento třetí typ sítě.
Telefonní spojení z budky jsme jednou vyzkoušeli - bez problémů, asi 50 Kč/min.
Pohledy do Čech došly všechny, ale teprve po celých šesti týdnech (pohled+známka 4+10 Ps = 35 Kč).
[nahoru]
Zastupitelské úřady
Velvyslanectví ČR v Mexiku
Cuvier 22, Col. Nueva Anzures
Del. Miguel Hidalgo
11590 México
úřední hodiny pro veřejnost: Po, St, Pá 9 - 12 h
tel: 0052/55/55312544, 55312777
e-mail: mexico@embassy.mzv.cz
web: www.mzv.cz/mexico
Honorární konzuláty: Guadalajara, Monterrey a Tijuana
Velvyslanectví Mexika v ČR
Nad Kazankou 8
171 00 Praha 7 - Troja
úřední hodiny pro veřejnost: 9 - 14 h
tel: 283 061 530, 283 061 540
e-mail: embamex@rep-checa.cz
web: www.rep-checa.cz
[nahoru]
Výstup na La Malinche (4461 m)
Do rekreačního střediska Centro Vacacional Malintzi, které leží v lesích na úbočí sopky (3000 m n.m.) a je východiskem k výstupu, jezdí colectívo z Apizaca v 8 h, 12 h a 16 h (Av. Hidalgo x Av. Aquiles Serdán, kousek východně od autobusového terminálu). Stanování v areálu střediska je neúměrně drahé (40 Ps/os.) a přináší jen výhodu sprchy, o pronájmu chatky ani nemluvě (560 Ps/noc), nicméně naproti v lese lze kempovat zadara. Vodu a potraviny je nutné si přivézt. Pokud bude na vrátnici seňor Amado Rojas, pozdravujte ho od nás (Lukáš a Alena) - mapka výstupu (dole) je právě od něj. Colectíva se od rekreačního
střediska hned vracejí do Apizaca, takže odjíždějí v 9 h, 13 h a 17h.
Výstup na vrchol trvá 4-5 h (s hojnými zastávkami na focení 5 h), sestup 2-2,5 h + kochání se na vrcholu minimálně 0,5 h. Vyplatí se dorazit na vrchol před polednem, protože pak se kolem sopky začnou shlukovat mraky (obvykle i při jasné obloze).
První etapu tvoří více než deset serpentin po asfaltové cestě smíšeným lesem. Všechny serpentiny jsou přeťaty přímou vyšlapanou stezkou, časově to ale vyjde nastejno jako po cestě, protože ta je pozvolnější a pohodlnější. Na konci zahýbá asfaltka doprava a po 50 m končí. Přímo z poslední zatáčky vychází doleva stezka příkře do svahu a prochází těsně kolem ruiny bývalé chaty (nemůžete přehlédnout). Druhá etapa vede krpálem borovým lesem po dobře znatelné vyšlapané stezce stále vzhůru až na hranici lesa ve výšce 4000 m n.m. Tam se otevře pohled na vrchol sopky. Třetí etapou je trochu "mírnější" pochod po "zatravněném" štěrko-písku až k suťovišti pod kráterem. Čtvrtá etapa může být buď výstup suťovištěm přímo vzhůru stylem "dva kroky nahoru, sklouznutí o jeden dolu", nebo odbočení šikmo doprava, po stále travnatém svahu až na hřeben, po kterém se vyleze docela pohodlně až pod vrchol. Poslední etapa představuje asi půlhodinové přelézání velkých balvanu, nad nimiž konečně stanete na okraji kráteru. Směrem doprava po jeho okraji vede stezička k nejvyššímu bodu sopky.
Na sopce není voda, od prosince do února bývá vrchol zasněžený, odpoledne můžou hrozit bouřky. Kvůli aklimatizaci na spaní ve výšce kempu je dobré předtím cvičně nastoupat pár výškových metrů. Přestože výstup na La Malinche není považován za nijak obtížný a člověk tak může relativně snadno dobít čtyřtisícovku, vyplatí se ho nepodceňovat.
Mapu La Malinche (a dalších sopek) si můžete stáhnout z www.skimountaineer.com. Nákres výstupu od seňora Rojase zašleme v plné velikosti na požádání.
[nahoru]
Pokud by vás zajímaly jakékoli další informace, napište nám.
|
