Úvodem
12.3.-13.4. 2004
Čtyři týdny pod mexickým sluncem nás rychle vyvedly z obecně zažité představy o této zemi. Mexiko nejsou jen vyprahlá údolí s kaktusy, ale i tropické pralesy, horské lesy, obrovské sopky, pole kukuřice, sady manga, plantáže agáve, laguny, divoké pobřeží Pacifiku i bílé pláže Karibiku. Mexická jídla vůbec nejsou ďábelsky ostrá, záleží jen na vás, kolik si přidáte salsy, která však pálí jako oheň. Mexickým národním nápojem už dávno není tequila, nýbrž Coca Cola. Mexickým prezidentem, už není ani zločinec ani diktátor, ale bývalý šéf Coca Cola México. Mexiko není ani rozvojovým státem, hladinou cen a kvalitou služeb nás určitě převyšuje, ovšem mnoho Indiánů žije na hranici bídy.
Naopak se potvrdilo, že mexické slunce pálí až to bolí, strašný vedro ...snad jen s vyjímkou čtyřtisícovky La Malinche, na jejímž vrcholu bylo vcelku příjemně. Potvrdilo se, že Mexiko je zemí pestrou a barevnou, indiánské trhy byly skutečnou pastvou pro oči. V Mexiku se opravdu nedomluvíte anglicky, a tak nezbývá než si osvojit číslovky a pár vět španělsky. Mexiko je každopádně zemí s bohatou a pohnutou historií, tolikrát jsme kroutili hlavou nad krutostí a absencí jakéhokoli respektu Španělů při dobývání Nového světa a potom. Obrovské pyramidy v Teotihuacánu nám vnucovaly otázky: jak, kdo, pro koho a proč? Zatímco na Yukatánu jsme pořád dokola přemýšleli, proč zanikla mayská města? A kam zmizeli staří Mayové? Ti však nezmizeli, žijí zde pořád, jen teď pracují jako turističtí průvodci, řidiči, zloději, řemeslníci a tak dále.
Jak jsme tedy Mexiko viděli my, se můžete podívat ve fotogalerii a naše nejzajímavější zážitky si můžete přečíst v deníku.
Lukáš a Alena
Mapa cesty
[nahoru]
|
